6.8. Paměťová média
6.8.1. Zařízení se sekvenčním přístupem
Nejčastěji se používají různé
typy magnetických pásek, které
se využívají pro zálohování a archivaci většího množství dat. Existují
dva základní způsoby záznamu dat: podélný (longitudinal)
a šikmý (helical scan).
Podélný záznam dat využívají
technologie QIC, TRAVAN, DLT. Stopy dat jsou ukládány rovnoběžně s okrajem
pásku. Páska se pohybuje podél statické hlavy, která zapisuje souběžně
několik stop. Základní systémem pro zálohování dat je založen na standardu
QIC (Qarter-Inch Cartridge)
- 0,25 palců. QIC streamery používají kapacity pásek od 120 MB (bez komprese)
do 5 GB. Formátem na založeným na technologii QIC je TRAVAN
- většinou se jedná o pásky šířky 0,315 palců. Novější jednotky standardu
TRAVAN jsou schopny uložit s kompresí až 20 GB při rychlosti 120 MB/min.
Šikmý záznam - stopa,
která je vytvářená na pásce svírá s okrajem pásky určitý úhel (6 nebo 9
stupňů). Páska se pohybuje kolem rotujícího bubnu, na kterém jsou uloženy
proti sobě dvojice hlav. Šikmý záznam používají standardy DAT a novější
DDS. Dnes se velmi často používají čtyřmilimetrové pásky DAT
(Digital Audio Tape) připojené přes rozhraní SCSI, které umožňují zálohovat
0,5 až 4 GB dat bez komprese. Mechaniky DAT dosahují přenosové rychlosti
22-84 MB/min. Jejich nevýhodou je poměrně složitá konstrukce s mnoha rotačními
částmi a nutností častého čištění mechanik. Princip DAT je shodný se systémy
používanými u videorekordérů. Data z pásku snímají šikmo rotující
hlavy, čímž se dosahuje vyšších rychlosti
systému. DDS – je standard,
který se používá pro zálohování serverů, jako rozhraní se používá SCSI-2.
Kapacita pásek se bez komprese pohybuje kolem 2 až 12 GB při přenosové
rychlosti až 2 MB/s. Pro větší objemy dat se používá zásobník nazývaný
autoloader, kterýmůže pracovat
až se šesti kazetami, čímž se celková kapacita zvěší na desítky GB (stovky
GB s kompresí). Standard DDS3 umožňuje pracovt s technologií PRML (Partial
Response Maximum Likehood), která dovoluje zapisovat s dvojnásobnou
hustotou. Další zlepšení nabízejí mechaniky DLT
(Digital Linear Tape), které mají automatickou kontrolu provozních hodin.
Používají se v kapacitně náročných podmínkách. Nejnovější standard DLT
V je schopen přenášet data s kompresí rychlostí až 10 MB/s. Standard AIT
se podobá DDS, ale na rozdíl od 4 mm pásky
DDS má pásek šířky 8 mm.
Obecně se dá říci, že výhodou
magnetických pásek je relativně nízká cena pro vysokokapacitní média a
jednoduchá manipulace. Kapacity moderních magnetických pásků se pohybují
v desítkách GB (bez komprese) a brzy se očekávají standardy pracující se
stovkami GB. Rovněž přístupové doby se postupně zvyšují na jednotky až
desítky MB za sekundu. Magnetické pásky najdou uplatnění všude tam, kde
je potřeba zálohovat či archivovat
obrovské objemy dat, například u serverů.
6.8.2. Zařízení s náhodným přístupem
6.8.2.1. Pevné disky
Magnetické médium, které je
dokonale uzavřeno v pouzdře, které jej chrání před nečistotami a poškozením.
V pouzdře se kromě samotného disku, kterých je většinou více, nachází příslušný
počet magnetických hlav umístěných na pohyblivých ramenech, motorek a řídící
elektronika. Samotný nosič (pevná kovová deska s několika mikrometrů silnou
magnetickou vrstvou, deska je nejčastěji hliníková legovaná slitina, dnes
ale se vyrábějí i skleněné desky) se pohybuje v rychlostech 3600, 4400,
5400 a 7200 otáček za minutu. Záznam i čtení informací probíhá elektromagneticky
(na základě elektromagnetického jevu). Dnešní hlavy jsou nejčastěji magnetorezistivní
(MR). Pro zápis se používá klasická
cívka a před ní je MR cívka pro čtení, která je založena na efektu změny
odporu podle orientace magnetického pole. Hlavy se pohybují velmi blízko
povrchu (5 mikrometrů), ale díky rychle rotaci se jej nedotknou. Při doteku
hlavy s magnetickým povrchem by došlo
k poškození záznamové vrstvy. Dřívější disky s krokovým motorkem vyžadovala
speciální program “autopark” k přesunutí hlav na nejvnitřnější stopu při
vypínání počítače. V dnešní době, kdy se mnohdy místo krokového mechanizmu
pro nastavování ramen používá cívky
s jádrem, se disky parkují automaticky.
Informace jsou na disku uloženy
do soustředných kružnic, kterým se říká stopy.
Číslují se z vnější strany (stopa 0) směrem dovnitř. Každá stopa se pak
dělí na úseky zvané sektory
(nejčastěji velikost 512 B). Sektory jsou číslovány od jedničky. V případě
velmi rychlých přenosů, jsou sektory číslovány postupně jeden za druhým.
V případě pomalejšího přenosu se zavádí prokládací faktor
(interleave factor). Aby se na přečtení následujícího sektoru nemuselo
u pomalejších přenosů čekat celou otáčku, jsou prokládací faktory např.
1:3. To znamená, že při 17 sektorech na stopu se postupně číslují sektory
1, 7, 13, 2, 8, 14, 3 ... Pro stopy se stejným číslem se zavádí pojem válec
(cylindr). Při zápisu se nejprve zapisují data na stopy se stejným číslem
(do jednoho cylindru) a teprve, když to již není možné se cylindr změní.
Pro určení umístění informace je nutné ještě vědět číslo povrchu. Ty se
opět číslují od nuly a jejich číslování je shodné s číslováním
hlav. Jednoznačnou polohu informace tedy určuje číslo válce, hlavy a sektoru
(CHS).
Data se na disku kódují nejčastěji
metodami MF. MFM a RLL.
Parametry pevných disků
Neformátovaná kapacita - je teoretická kapacita
disku daná hustotou záznamu na použitém médiu
Skutečná kapacit
- je menší než neformátovaná. Část kapacity odebírá struktura disku ( FAT,
zaváděcí sektory, hlavní adresář)
Katalogová kapacita
- je o něco menší než skutečná, neboť počítá s určitým statistickým počtem
vadných sektorů
Vyhledávací doba
(seek time) - je čas, který potřebují diskové hlavy k tomu, aby se přesunuly
na daný cylindr (stopu). Většinou se uvádí střední vyhledávací doba.
Přístupová doba (access
time) - skládá se z vyhledávací doby potřebné na nastavení sektoru pod
hlavu (latency time) a z doby spotřebované řadičem na řízení této činnosti.
Rychlost disku je určena: posunutím hlav do požadovaného místa (seek
time), jejich ustálením (settle time)
a pootočení desek do polohy, kde je hlava nad požadovanou oblastí (latency
time).
Střední přístupová doba
- průměrný čas k dosažení určitého místa na disku (kolem 10ms).
Počet bitů na palec
(bpi) - jednotka určující kolik se vejde informací do stopy.
Hustota stop - průměrná
hodnota je asi 2000 tpi (Tracks per Inch -stop na palec).
Běžná velikost dnešních
disků je 5,25”, 3,5”, 2,5” ale i 1,8”, 1,5”.
Logická struktura pevného disku
Klíčovým místem disku je
první sektor na stopě nula. Je v něm uložena informace o rozdělení disku
na logické disky (partition table).
Obsahuje rovněž program pro inicializaci systému, a který umožní přesun
na zaváděcí sektor bootovací partition a odstartuje v něm uložený zaváděcí
program. Proto se mu říká master boot record (MBR).
Za zaváděcím sektorem je oblast vyhrazená pro vlastní bootovací či zaváděcí
program, který aktivuje operační systém. Délka této oblasti je dána parametry
v zaváděcím sektoru. Dále následuje FAT (Fille Allocation Table) - tabulka
rozdílení disku (většinou dvě), které obsahují nejčastěji 16-ti bitové
položky. (Jiné operační systému mají
jiné tabulky rozdílení disku než DOS. Např. OS/2 používá souborový systém
HPFS, Windovs NT - NTFS). Po tabulkách je oblast pro ukládání položek kořenového
adresáře. Každá položka má 32 B. Zbývající oblast je pro ukládání položek
podadresářů a jejich položek.
Soubory se na disk ukládají
do skupin sektorů, kterým se říká cluster
(alokační jednotka). Umístění souboru do clusterů je zaznamenáno v položkách
FAT tabulky. První položka v tabulce obsahuje identifikátor druhu disku,
který odpovídá příslušnému údaji v zaváděcím sektoru. Druhá položka obsahuje
pouze bity nastavené na hodnotu 1. Od třetí položky začínají informace
o souborech a příslušných clusterech. Opakovaným zápisem a mazáním souborů
dojde k fragmentaci disku -
clustery jednotlivých souborů jsou rozházeny různě na disku. Velikost clusterů
závisí na použité tabulce rozdělení souborů (FAT) a velikosti disku. Například
u FAT s 16 bitovými položkami je možné popsat maximálně 65 536 alokačních
míst na disku (216 = 65 536). Bude-li mít disk velikost
1 GB (1073741824 B), pak z podílu 1073741824
B / 65 536 získáme hodnotu 16384 B, tedy 16 KB, což je velikost jednoho
clusteru. Neboli jeden cluster je tvořen třicetidvěma sektory o velikosti
512 B. Tedy nejmenší prostor, na který se uloží data na disk je 16 KB,
i kdyby velikost souboru byla pouhých 50 B. Z uvedeného výpočtu vyplývá,
že FAT s 16 bitovými položkami není vhodná pro práci s velkými disky a
je potřeba vytvořit menší logické disky. Pro disky s velkou kapacitou jsou
vhodnější alokační tabulky obsahující
32 bitové položky (232 = 4,3*109),
například FAT32.
6.8.2.2. RAID (Redundant Array of Inexpensive Discs)
Bylo definováno 7 základních
standardů RAID 0 až RAID 6. Vyšší číslo určuje kvalitnější technologii.
Tato disková pole slouží k bezpečnějšímu uložení dat. Jsou složena s určitého
množství redundantích (doplňujících se) disků. Objevuje se i systém RAID
7, což je výrobek firmy Storage Computer Corporation, který se však hodně
liší od standardů RAID 0-6. Tyto úrovně využívají ke zpracování dat paralelní
struktury, což sebou nese nutnost instalovat
disky jednoho typu se stejnými parametry. RAID 7 je struktura asynchronní.
Disky lze přidávat po jednom až do maxima 48 disků. Díky důsledné modularitě
systému, lze postupně a vcelku bez obtíží přidávat další komponenty.
6.8.2.3. Pružné disky
Samotná disketa je vyrobena
z plastové folie, na kterou je nanesena tenká magnetická vrstva. Dnešní
rozměr kotoučku je 3,5” (dříve 5,25” a 8”). Podobně jako pevný disk je
disketa rozdělena na stopy a sektory (cluster je většinou roven jednomu
sektoru). Hlava zařízení se pohybuje přímo po povrchu média.
označení rozměr
stran stop sektorů na stopu
kapacita
DS DD 5,25” 2 40 9 360 KB
DS QD 5,25” 2 80 9 720 KB
DS HD 5,25” 2 80 15 1,2 MB
MF DD 3,5” 2 80 9 720 KB
MF HD 3,5” 2 80 18 1,44 MB
kapacita = (stran) * (počet
stop) * (sektorů na stopu) * (velikost sektoru)
Existují i diskety o vyšších
kapacitách (např. 2,88 MB, 21 MB), které však většinou potřebují speciální
mechaniky.
6.8.2.4. Flash disky
Nejčastěji se vyrábějí ve formě
PC karet (PCMCIA) pro notebooky. Informace se uchovávají v paměťových čipech
typu Flash. Současně se kapacity těchto disků pohybují v desítkách MB.
Nevýhodou je vyšší cena a pomalejší zápis.
6.8.2.5. Výměnné pevné disky
Pomocí speciálního pouzdra je
možné upevnit běžný pevný disk, například do 5,25” rozšiřující pozice v
krabici počítače. Výhodou je rychlá možnost odpojení a připojení disků,
bez nutnosti otevírat kryt počítače.
6.8.2.6. Bernoulliho disky
Jedná se o výměnné médium. Pružný
kovový disk se otáčí v pouzdře. Proudění vzduchu zajistí přiblížení hlav
k povrchu, ale zároveň zabrání dotyku. Navíc proudění vzduchu odstraňuje
případné nečistoty. Rychlost přístupu na disk odpovídá přibližně pomalejším
pevným diskům. Kapacity se pohybují ve stovkách MB.
6.8.2.7. Iomega ZIP
Jedná se výrobek firmy Iomega. Médium (pružný magnetický
disk) má velikost 3.5” a má kapacitu 100 MB nebo 250 MB. Mechanika Zipdrive
se vyrábí ve formě externí (paralelní port, USB nebo SCSI) a interní (ATAPI
nebo SCSI). Rychlost přenosu dat je ideálně 20 MB/min pro paralelní verzi
a 50 MB/min pro SCSI verzi. Přístupová doba je 39 ms. Diskety lze chránit
proti zápisu například heslem, lze ji chránit rovněž před nežádoucím čtením.
Vnější mechaniku lze připojit k počítači i bez nutnosti restartu systému.
6.8.2.8. Iomega Jaz
Magnetické médium má kapacitu
1 GB nebo 2 GB. Firmou uváděné parametry jsou: přístupová doba je 15,7
ms, průměrná přenosová rychlost 5,4 MB/s, rychlost otáčení disku je 5400
ot/min, což jsou parametry téměř srovnatelné s běžnými pevnými disky. Jaz
má 256 KB vyrovnávací paměti a připojuje
se přes rozhraní SCSI-2. Vyrábí se v interní i externí verzi. Nevýhodou
je vyšší cena mechaniky i samotných disků.
6.8.2.9. Další výměnná paměťová média
Kromě dnes často používaného
paměťového média se můžeme setkat i s médii jiných výrobců. Velmi rozšířen
je například standard SuperDisk,
někdy nazývaný též LS 120. Magnetické médium má kapacitu 120 MB a velmi
se podobá klasické disketě (má jiný mechanismus odkrytí média). Výhodou
je, že mechaniky mohou pracovat i s klasickými 1,44 MB disketami.
HiFD – standard firmy Sony pracující s médii o
velikosti 200 MB.
Click! – paměťové
médium firmy Iomega o rozměrech 55 x 50 x 2 mm a kapacitě 40 MB je určeno
hlavně pro mobilní výpočetní techniku, ale rovněž například pro digitální
fotoaparáty. Jednotka Click! Mobil Drive se vyrábí v interním i
externím provedení.
SmartMedia, CompactFalsh
– paměťová média pro mobilní zařízení
6.8.2.10. Přepisovatelné optické disky
Používají se dvě základní technologie:
a) Zápis s využitím fázového
posunu - technologie je vysoce
závislá na teplotě a vyžaduje velmi přesné nastavení zápisových a čtecích
charakteristik zařízení. Na médiu je speciální vrstva, která se může nacházet
ve dvou stabilních stavech: amorfním a strukturovaném. Pomocí tepelné energie
laserového paprsku lze měnit tyto stavy.
Každému stavu pak odpovídá určitá odrazivost. Odrazivost strukturovaného
stavu je vyšší než u stavu amorfního.
b) Magnetooptický záznam -
určený bod se na citlivé vrstvě disku se zahřeje laserovým paprskem (nad
tzv. Curieovu teplotu, asi 150oC).
Současně se aplikuje vnější magnetické pole, které způsobí změnu magnetického
pole v daném místě média. Po vypnutí laseru se bod rychlé ochladí a nový
směr magnetického pole zůstane zachován a nelze jednoduše změnit působením
vnějšího magnetického pole při běžných teplotách. Zápis dat se děje ve
dvou průchodech. V prvním se zapíší logické nuly a v druhém logické jedničky.
Čtení dat se provádí jen v jednom otočení disku a to pomocí laserového
paprsku o nízké energii, kdy je rozpoznáváno pootočení
laserového paprsku (Kerrův efekt). Otočení je menší než jeden stupeň. Podle
polarity se otočí buď po směru (logická jedna), nebo proti směru hodinových
ručiček (logická nula). Pootočení je závislé na směru magnetického pole
v daném bodě média. Magnetooptické
disky se většinou vyrábějí ve formátu 5,25” a 3,5”. Kapacita disků je řádově
stovky MB až jednotky GB. Životnost disků je asi 10 let a přístupové doby
jsou přibližně jako u pevných disků. Magnetickooptické disky umí emulovat
pevné disky a jsou kompatibilní s většinou
operačních systémů. Životnost dat na magnetooptických médiích se udává
desítky až stovky let.
6.8.2.11. CD-ROM
Data jsou podobně jako u audio
CD (Compact Disc) zapsána ve spirále, která začíná u středu disku a rozvíjí
se k jeho okrajům. Na spirále jsou vytvořeny prohlubně (pity). Podle toho
zda se laserový paprsek odrazí či rozptýlí, se čte 0 či 1. Kapacita CD
disků je 650 MB (75 minut hudby). Průměr disku je 12 cm (mini CD 8 cm).
Standardy CD disků jsou zpracovány v tzv. barevných knihách: červená
kniha - audio CD (Philips, Sony - CD-DA), žlutá
kniha - CD-ROM, zelená kniha - CD-I (Compact Disc Interactive),
pro multimédia, bílá kniha - Video-CD, oranžová
kniha - CD-MO(Compact Disc-Magneto-Optical), CD-WO (Compact
Disc- Write-Once - jeden zápis), Photo-CD.
U audio CD se rychlost přenosu dat pohybuje kolem 150 KB/s, což je plně
dostačující. V případě CD-ROM se rychlost násobí. Dalšími důležitými parametry
jsou: zatížení procesoru - běžné hodnoty dosahují asi 10-20%, přístupová
doba - stovky ms, schopnost korekce chyb, cache na
mechanice - 32-256 KB a schopnost pracovat
s různými standardy (Video-CD, CD-I, Photo-CD, ...). Na rozdíl od pevných
disků, kde se médium otáčí konstantní rychlostí, se otáčení kompaktního
disku zpomalí, když se čtou data z okraje disku, a zrychlí při čtení ze
středu disku. Laser CD je velmi tenký ( 0,6 mikronu) a jednotlivé dráhy
jsou od sebe 1,6 mikronů.
Data jsou na CD ROM uložena
ve dvou rozdílných módech. Mode 1 pracuje s korekcí chyb a velikost jednoho
sektoru je 2 048 B. Mode 2 používá sektory o velikosti 2 336 B, tedy je
omezena korekce případných chyb.
6.8.2.12. Zapisovatelné CD
CD-R (CD Recordable) - jednou zapisovatelné CD. Disk
je pokryt organickou vrstvou, která je pokryta zlatem. Pomocí speciálních
vypalovacích mechanik se na CD-R vypálí požadovaná
data. Laserový paprsek odstraní zlatou odrazivou a také organickou vrstvu.
V daném místě se malý hrbolek, který neodráží světelný paprsek. Tato technologie
slouží všude tam, kde je potřeba vytvořit menší počet CD-ROM a lisování
by se nevyplatilo. CD-R se může nahrávat
buď najednou nebo postupně (režim multisession). Při každém vypálení nových
dat je k nim potřeba připojit zaváděcí a ukončovací blok (lead-in
a lead-out), což může představovat
až 21 MB. Media CD-R jsou tří základních typů, lišících se použitou odrazivou
vrstvou a typem barviva. U zlatě zbarveného média se využívá zlaté
reflexní fólie a barvivo PthaloCyanine, které je průhledné a paprsek prochází
až k odrazivé vrstvě. Tato média mají nejlepší odrazivost a nejdelší životnost
(až 100 let). Nejlevnějším typem jsou zeleně zbarvená média, která
jsou tvořená zlatou reflexní vrstvou a barvivem Cyanine. Životnost média
se udává 10 až 20 let. Posledním typem jsou modrá média
tvořená stříbrnou odrazivou vrstvou a barvivem Metallized Azo. Parametry
se přibližují zlatým médiím.
CD-RW (Compact Disc – ReWriteable)
– jedná se o mnohokrát přepisovatelné CD. U CD-RW neexistuje klasický způsob
mazání dat, ale nová data jsou přímo přepisovaná přes původní. Mnoho mechanik
umí pracovat jak s CD-R, tak rovněž s CD-RW.
6.8.2.13. DVD
Digital Video Disc, případně Digital Versatile Disc. Medium
má stejný průměr jako klasický CD, má ovšem mnohem větší hustotu. Délka
pitů je oproti 0,83 mikrometrům CD pouhých 0,4 mikronů. Rozteč stop je
snížená z 1,6 mikronů na 0,74 mikronů. Existuji čtyři základní standardy:
DVD-5, což je jednovrstvý disk s jednostranným záznamem o kapacitě 4,7
GB. DVD-9 je dvouvrstvý disk s jednostranným záznamem s kapacitou 8,5 GB.
DVD-10 je jednovrstvý disk s oboustranným záznamem s kapacitou 9,4 GB.
DVD-18 je dvouvrstvý disk s oboustranným záznamem s kapacitou 17 GB. Použití
hlavně pro video průmysl. Na médium je možno uložit víc než 2 hodiny kvalitního
videa, ke kterému je možné připojit až 8 zvukových stop a 32 různých titulkových
sad a další možnosti.
Další
kapitola